Když zlo potká dobro... (S/RP)

Drago šel sněhem. Měl svůj plášt, skrývající jeho ocas a kapuci, která mu zakrývala rohy. Slunce pomalu zapadalo.
Brr tady je ale zima... A to jsem myslel, že mi můj velkej plášť bude stačit...pomyslel si a zavrčel.
Nebyl na zimu zvyklý mrzl tady. Nakonec se zastavil.
Nó, jak dlouho už tady takhle chodím? Několik hodin? A pořád je to všude stejný. Sníh, sníh a sníh. Existuje na těhle ostrovech vůbec nějaká jiná barva než bílá?
Rozhlédl se. Už byla skoro tma. Povzdychl si. Pak ale uviděl zvláštní siluetu, u které naprosto nemohl určit co je to zač. Raději zaujal bojovný postoj, i když byl naprosto zmrzlý zimou.
Pokud je to člověk, stejně nebude vědět co jsi zač, máš plášť... uklidňoval sám sebe, jenže kdo je to?

Když sem šel svoji zimní procházkou do hospody pro úkoly tak sem zahlédl plášt tak sem si řekl že to bude nějaký cizinec který není zviklí na zimu ale ten cizinec najednou zaujmul bojovou pozici.Tak sem zvedl kosu a tou největší rychlostí sem letěl k němu

Cože? On má křídla? A kosu? Kdo to kurňa je? pomyslel si Drago, když se silueta začala přibližovat a on viděl ta křídla. Pokusil se o zoufalý krok, vzhledem k tomu, že nikdy nenosil žádnou zbraň.
"Hej! Prosím, nezabíjej mě! Já to tak nemyslel!" zavolal na neznámou osobu, která se pořád blížila. Odhrnul si své blonďaté vlasy z čela a čekal, jestli se zastaví.

Slyšel sem jak křičel aby sem ho nechal tak sem k němu naletěl a zabodl sem vedle něj kosu a klidně sem řekl proč na mě ukazoval bojovou pozu cizinče vipaldal hrozně vistrašeně

"Nó... Lekl jsem se. Pokud vím, tak tyhle ostrovy nejsou úplně bezpečný. A navíc tě naprosto neznám. Mimochodem, jakto, že máš křídla?" zeptal se Drago, hrozně zmatený z toho, co se právě dělo.
Vypadá... Zvláštně. Jinak ho zatím asi popsat nemůžu. pomyslel si. Potlačil další zavrčení. Teď ne, mohlo by mě to prozradit...

Prosimtě já jsem polodémon a mé jméno je matyas Cold cold mi řikají protože necítím mráz. A kdo si ty podívíne neboli cizinče?

Drago ztuhl hrůzou a úžasem zároveň. Cože? pomyslel si.
"Jmenuju se Drago," odpověděl. I když je to, co je, nemůžu mu to říct. Zatím se mu úplně nedá věřit. Ale to skoro nikomu, rozhodl se. Hrozně moc chtěl nějak pohnout ocasem. Bál se, že by mu snad mohl i zamrznout na místě. Jenže nemohl. Nevěřil Matyasovi. A celkem se ho i bál. Otřásl se.

Takže ty mi jméno neřekneš. Hmm tak jo jestli chceš tak ti zaplatim místnost v hospodě. Pokud mi zítra zotpovíš pár otázek . A zaplatim ti jídlo pokud zotpovíš zítra ty otázky. Tak ano či ne? Stejně bys tady za deset minut umrz.

"Jméno už jsem ti řekl... Jmenuju se Drago. A jaký otázky máš na mysli?" řekl Drago, ještě zmatenější než předtím.
Tak fajn... Tenhle týpek je vážne zvláštní.

Tak chceš nechceš? Poslední možnost odejít!

Drago ztěžka polkl. Neměl na vybranou.
"Tak fajn..." řekl s ne moc dobře skrývaným strachem.
Měl chuť si dát facku za to, že sem vůbec cestoval. Měl jsem zůstat doma.

Tak Drago pojd za mnou v hospodě si dej něco co se dá jíst a já ti za řídím pokoj a rozhodně se s nikym nebav na mě sou zviklí (o hodinu později)tak sme došli k hospodě tak tady je plán vejdeš koupíš jídlo rychle sníš a deš za mnou. Tady máš 20 zlataku běš!

"Dobře," řekl Drago když tam dorazili.
Vešel dovnitř. Všechno vypadalo celkem v pořádku. Objednal si polévku a sedl si ke stolu úplně vzadu v rohu. Rozhlížel se kolem. Moc lidí tu nebylo. Měl z toho dne zvláštní pocit. Proč já se vždycky tak snadno dostanu do problémů? Uznávám, že jsem z Aslijanu nevystrčil nos osm let, ale bylo to furt lepší než tohle...přemýšlel.
Když mu donesli polévku, začal rychle jíst. Bál se Matyase. Když dojedl, rychle zaplatil a vyběhl ven. Matyas tam na něj čekal...

Konečně si dorazil náhodou včas.Doufám že ses s nikym nabavil zatim běš do pokoje tady jsou klíčky pokoj 4 běš já si ještě musim něco vyřešit. když Drago odešel tak sem šel za hospodu to vyřešit měl sem úkol zabít týpky. Tak sem je zahlít jak tam hráli hazard. Tak sem do nich naletěl a posekal je kosou byl sem doslova obarvený od krve. tak sem si tam skočil to jezírka a pak sem šel k Dragovi do pokoje a přál sem si aby nic neprovet.

Drago vešel do pokoje a zavřel za sebou dveře. Místnost byla malá a byla tam jen postel a noční stolek. Posadil se na postel a přemýšlel:Tak fajn, co se to dneska vlastně stalo? Snažil se nějak si to srovnat v hlavě. Podíval se z jediného malého okna, které bylo v místnosti. Už byla hrozná tma. Tak počkat, já jsem tady sám! Na chvíli si sundal plášť. Trochu zhoupl ocasem ze strany na stranu. Bylo mu pak o trochu lépe. Najednou uslyšel jak se někdo blíží k jeho pokoji. Rychle si nasadil plášť. Dveře se otevřely. Byl to Matyas.

čau uf žes nic neudělal. Spy na posteli beru si židli jestli chceš mužeš si sundat ten plášt. A jestli se bojíš slíknout plášt přede mnou dojdu se vispat dolu na sníh vzbutmě kdyby něco.

Drago něco ucítil. Bylo to něco jako... Krev. Nezmínil se o tom.
"Rád bych si ten plášť sundal jenže... I když je tady tepleji než venku, pořád je mi trochu zima," zalhal Drago a doufal, že na to Matyas nepřijde. Nuceně se usmál.

Druhé ráno sem vstal dřív a čekal sem aš se Drago vzbudí. Když se Drago vzbudil tak sem se ho začal viptávat. 1 otázka jak ses sem dostal?

"1. Otázka : Jak ses sem dostal?" řekl Matyas.
Drago byl hrozně rozespalý, ale Matyasova otázka ho probrala dost rychle. Zavzpomínal.
"Nejdřív jsem si postavil menší loďku a připlul jsem sem. Pak jsem několik hodin chodil po tý nekonečný ledový pláni..." odpověděl Drago.
Trochu se otřásl nervozitou.

Ok otázka číslo 2 co seš za stvoření vím že nejsi člověk co si?

Drago vytřeštil oči.
Potom se ale zazubil a řekl:"A když odmítnu odpovědět?"
Začínalo ho to docela štvát. Ale držel se v klidu. Čekal na Matyasovu reakci.

Vihodim tě do tý zimi

Drago pokrčil rameny.
"A vůbec proč ti na tom tak záleží?" zeptal se podezřívavě.
Ještě teď cítil pach krve. Už nebyl tak silný, ale pořád ho cítil. Znepokojovalo ho to...

Zajmá mě co seš takoví stvoření sem ještě neviděl. A všiml sem si že hrozně čicháš.

Kurňa. Jinak se prostě vyjádřit nemohl.
"Tak fajn... Já už na to kašlu..." řekl.
Odhodil plášť. V jeho blonďatých vlasech teď bylo jasně vidět šest zelených rohů. Byl mu také vidět dlouhý zelený ocas. Jeho oči se změnily. Měl teď mnohem užší zorničky. Znovu se zazubil. Teď bylo vidět spousty ostrých tesáků...